Zpět do obchodu

Registrace

Mami zabila jsem... aneb příliš mnoho lásky

Příběh matky-vypravěčky a její dcery Anny, která se zamilovala do muže s jiným kulturním vzorcem, než je ten její, zobrazuje sice problémy osobní, které ale těsně souvisejí s celospolečenským kontextem. 

200 Kč

Mami zabila jsem... aneb příliš mnoho lásky

Kód: 9

Příběh matky-vypravěčky a její dcery Anny, která se zamilovala do muže s jiným kulturním vzorcem, než je ten její, zobrazuje sice problémy osobní, které ale těsně souvisejí s celospolečenským kontextem. 

Recenze

1.

Marcella MARBOE – MAMI, ZABILA JSEM … ANEB PŘÍLIŠ MNOHO LÁSKY

Nakladatelství Beskydy 2018

 „Není to kniha, která by naladila čtenáře k optimistickému očekávání příštích dnů, je to spíš varovný song. Těžko soudit, zda autorka psala román s tímto záměrem, ale zajisté platí, že ve čtenářích zanechá vrytou hlubokou stopu.“ Dovoluji si citovat z recenze Františka Uhra z http://www.obrys-kmen.cz/index.php/rocnik-2018/256-51-2018-19- prosince-2018/2625-temny-roman (Literatura – Umění – Kultura, středa 19.12.2018).

 Musím s Františkem Uhrem souhlasit. Měl jsem možnost číst knihu jako RKP a musím napsat, že mě příběh matky – vypravěčky a její dcery  Anny zaujal natolik, že jsem se od počítače neodtrhl, dokud jsem celý text nepřečetl. Myslím si, že je to román ukazující právě v dnešní době „multikulti společnosti“ varování, že ne vždy se dva světy, dva rozdílné pohledy na svět, mohou navzájem obohacovat. Spíše naopak. Jeden se podřizuje druhému. Při četbě jsem si vzpomněl na Michela Houellebecqa a jeho „Podvolení“, neboť román je vlastně českou verzí, českým varováním. U Houellebecqa pochází v souvislosti s prezidentskými volbami v roce 2022 ve Francii k vítězství kandidáta strany Muslimské bratrství, u Marboe je základní kostra příběhu jen součástí jedné rodiny, ale … když se dcera českých rodičů zamiluje do muže muslimského otce a nemuslimské matky, není to už jen jejich záležitost. Vztahem, ve kterém on může vše a ona nic, trpí i ostatní účastníci děje. Nebudu tady vyprávět děj, ale knihu si určitě přečtěte.

 Marcella Marboe dokázala, že není autorkou „jen“ humoristických příběhů o „docentu H.“, ale i silných příběhů ze života. Jen ve zkratce napíši, že se jedná o vztah Anny k Rahmánu Káhinovi, se kterým má dvě děti, syna Chalího a dceru Fatimu. Děti jdou ve šlépějích svého otce, z Anny se stává „služka pro všechno.“ Pochopitelně jsem i já čekal, kdy Anna nevydrží, kdy se vzepře.

 Také bych mohl autorku dlouze citovat, ale třeba str. 26: „ … za peníze dostane člověk vždycky všude všechno. Jsou tedy peníze v životě důležité? Třeba důležitější než znamení? … Než láska?“ Není právě tento úryvek obžalobou dnešní konzumní společnosti? Nebo str. 67: Nedokázala sis vytvořit vlastní život. Kdo to neudělá, stává se otrokem života někoho jiného.“ Nebo str. 241: „Pravda je a vždycky bude na straně silnějšího. Svoboda je střemhlavý skok s vysoké skály. Právem jsem si koupila jednosměrný lístek.“ Ale to bych mohl citovat donekonečna.

Autorce ke knize blahopřeji a smekám pomyslný klobouk. V díle trefně pojmenovává realitu, postavy jsou živé. Líbí se mi, že je děj nahlížen více postavami. Navíc je vícevrstevný, líbí se mi právě i postava židovského podnikatele Chandra a jeho dějová linie. Nebo vývoj vztahu Jana, bratra Anny, a Rahmána. I konec je dobře napsán, viz omyl s dívkou s kyselinou a tajemná postava zhrzené milenky.

Zkrátka je to literatura s velkým „L“, jsou tam psychologické odkazy, viny obětí (vzpomněl jsem si na jednu besedu se zpěvačkou Evou Hurychovou, která byla také týrána svým manželem), myšlenky na sebevraždu, vzpomínky Káhina na muslimské prarodiče. Plně souhlasím s autorkou: Je smutné, když spisovatel píše příběh, který ho oslovil, a je si vědom toho, kolik úplně jiných příběhů nenapíše… (viz str. 250).

 Knihu si rozhodně nenechte ujít!

                                                                                                                             Václav Franc

2. 

MANŽELKU A JINÁ ZVÍŘATA, DÍL II., AKTIVNÍ REZISTENCE (Oftis, Ústí nad Orlicí 2017, 288 s.; ilustrace Helga Hrabincová), přistálo mi na haldě knih k recenzi další dílo Marcelly Marboe, které se může zdát jako přímý protiklad rozpustilého Utrpení…, ale i ono dokládá, že a jak je Marboe autorka stále nezkrotná; nesklonná jako její příjmení.

V recenzi prvního dílu Utrpení… jsem se pokusil naznačit, jak je to vyprávění žánrově pestré a stylisticky si hrající se čtenářem. Na zadní desce II. dílu autorka cituje hned sedm hlasů vděčných za její moudrý a inspirativní humor a pozitivní pohled na život sebekomplikovanější (mračnopozorci se neozvali?), ale sebejistá autorka zřejmě na dobré čtenářské přijetí nečekala, jinak by sotva označila už první knihu za první díl. V tomto druhém vypráví už bez rozmarného přecházení od jednoho žánru ke druhému o rušném soužití lidí, totiž sebe, stále udivovaného, vynalézavého a obětavého manžela docenta, jejich dětí a přemnoha „jiných zvířat v domě“, totiž v někdejším statku v Polabí Na hnízdě „v obyčejné obci se jménem Ř.“ (sama žije v Řečanech nad Labem), a ujišťuje čtenáře, že takových obcí se najdou v republice tisíce: „Ve všech kdysi postupně vyrostly lípy, kostely a kravíny,“ což je větička, která skvěle napovídá půvab autorčiny dikce. Neodpustím si ocitovat ještě pár řádek:

„Náš kostel byl založen ve stejné době jako Moskva – a to je hezky dávno. Obcí také prochází významná asfaltová silnice vedoucí do Kladrub. Provoz na ní je zběsilý, i když musím přiznat, že zase ne až tak jako třeba na Elysejských polích. Kromě silnice je ve vsi také několik staveb kolosální důležitosti, Skrblíkova hospoda, pošta, která má otevřeno téměř denně, čím dál tím víc zásobená samoobsluha Jednoty a vietnamský obchod u Hočimina, kde můžete koupit úplně všecko - od preclíku až po marijánku. Uznejte, že jde o skrumáž veřejných budov srovnatelnou snad jedině s Broadwayí. Naše vesnice totiž spěje již od dob socialismu k šťastným zítřkům.“

Taková jemná ironie a hlavně sebeironie vypravěčce umožňuje, aby se – řečeno parafrází názvu kapitoly Každý den něco krásného končí, tlukoucího na paměť čtenáře české poezie – něco krásného u Marcellinky a docenta dělo. II. díl Utrpení docenta…je zas hustě a zčásti nově zalidněn a zazvířatěn („že nás Na hnízdě ale přibylo!“), a autorčina nedoberná chuť stále fabulovat si vyvolává k vyprávění řečného kominíčka i „Mirečka, mistra kouzel a iluzí“. Když kominíček Mirečka zkouší, na co všecko hraje a co za nástroje má doma, těší se: „citéru, tu doma nemáte“, ale Mireček ho převeze: „Ne, Tu mám tady. V kufru auta. Víte, Marcellinko, obrátí se na mne, myslel jsem, že po práci, až vyčistím piáno a klukovi opravím to jeho sladké dřevo, a vy, až dopíšete svoje povídání o štěstí, že bych vám pak kapku zahrál.“

Marboe zatím povídání o štěstí, o radosti z neuvěřitelného hemžení a množení života Na hnízdě nedopsala. Na konci knihy slibuje třetí díl.

A než s ním vyrukuje, šokuje čtenáře úplně jinou knihou.

 Ta má název zase delší než Lovosice: MAMI, ZABILA JSEM… ANEB PŘÍLIŠ MNOHO LÁSKY /NAŠE ABSURDNÍ REALITA/ (Nakladatelství Beskydy, Vendryně 2018, 264 s., kresba na titulní straně a ilustrace Jiří Hrabinec; doslov napsal Karel Richter). Je to příběh anny, která autorčino snad celoživotní a v jejích knihách opakovaně manifestované porozumění pro jinakost realizuje proti vůli svých rodičů a okolí bezbřehou a naprosto nerozumnou láskou k Rahmánu Káhinovi, synu české matky a muslimského otce, s nímž má dvě děti, Chalího a  Fatimu, a časem doslova peklo na zemi. Megalomanský muž, zhýčkaný přebohatým otcem a popletený přítelem, sympatickým židovským podnikatelem Chandrem a hlavně tajemným údajně vědcem, hledaným hackerem Pošukem, hysterik, který rád předvádí svou velkorysost a ve vzteku týrá svou ženu, kterou po svém miluje, je partner na zabití. A čtenář přirozeně stále čeká, kdy se Anna, která  celé roky nesnesitelně trpí, přizná své matce, jíž se už v titulu zpovídá, k nejhoršímu. Recenzent knihy s přísně tajeným koncem nesmí ovšem řešení ani naznačovat a hlavně nesmí vůbec napovědět, zda nyní spisovatelka proslulá svými obhajobami až obdivem pro jinakost neodvolává, co vždy hájila, anebo aspoň své zaujetí nerelativizuje podle úsloví, že všecko má své meze, ač lze jen žasnout, jak důkladně se seznámila s islámem a s muslimskou mentalitou. Příběh jsem četl už v rukopise. Pro knižní vydání k němu Marboe napsala dovětek Proč…, v němž vysvětluje, proč se rozhodla napsat „tenhle úděsně mrazivý, syrový horor ze současnosti.“ Zdá se mi, že toho ani nebylo třeba, že myslivý čtenář to z příběhu pozná. A ocení i nenápadný výchovný podtón vyprávění. Tím nemyslím jen nenápadné nabádání typu „Uša si totiž kdeco dokáže vyhledat v knihách,“ tj. spolehlivěji než pohodlným googlováním, jehož je plno v Utrpení docenta…, kde je „všecko nějak vytržené z reality“. V Mami… je už v podtitulu „naše absurdní realita“ a v druhé části názvu je už varování: Příliš mnoho lásky. Příliš mnoho lásky je, jak o tom ví i nejlepší česká poezie, někdy až krutě kontraproduktivní. Na závěr recenze trochu jedu do toho medu: Nejsem si jist, zda  by románu neprospělo v zájmu větší spádnosti jeho proškrtání, zvláště jeho meditativních pasáží.

                                                                                                                         Milan Blahynka

 

Jméno značky: Marcella Marboe
Kategorie: Novinky
Autor: Marcella Marboe
Dostupnost: Skladem
200 Kč
Zpět do obchodu